Oxid cíničitý

Oxid cíničitý
Obecné
Systematický název	Oxid cíničitý
Anglický název	Tin dioxide
Německý název	Zinn(IV)-oxid
Sumární vzorec	SnO2
Vzhled	Bílá práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	18282-10-5 13472-47-4 (hydrát)
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	242-159-0
PubChem	29011
Číslo RTECS	XQ4000000
Vlastnosti
Molární hmotnost	150,69 g/mol
Teplota tání	1 630 °C
Teplota varu	1 900 °C
Hustota	6,95 g/cm3 7,02 g/cm3 (16 °C)
Index lomu	nDa= 1,998 nDb= 2,093
Měrná magnetická susceptibilita	−3,39×10−6 cm3g−1
Struktura
Krystalová struktura	čtverečná
Hrana krystalové mřížky	a= 473,8 pm c= 318,8 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−581,0 kJ/mol
Standardní molární entropie S°	52,3 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−519,9 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	0,349 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS07 Varování
R-věty	žádné nejsou
S-věty	žádné nejsou
NFPA 704	0 2 0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid cíničitý je spolu s oxidem cínatým jedním ze dvou oxidů cínu. Cín je v něm přítomen v oxidačním čísle IV. Jedná se o bílou práškovitou látku s vyššími teplotami tání a varu, nerozpustnou ve vodě, rozpustnou ovšem v silných kyselinách a zásadách. V přírodě se vyskytuje v podobě minerálu kasiteritu (česky cínovce) a jeho největší ložisko se nacházelo v Krušných horách u obce Cínovec. Minerál slouží jako hlavní ruda cínu a oxid cíničitý je proto základní sloučenina na jeho výrobu. Kromě výroby cínu se využívá zejména v keramických glazurách, kterým dává bílou barvu.

Fyzikálně-chemické vlastnosti

Jedná se o bílou práškovitou látku nerozpustnou ve vodě, ovšem rozpustnou v silných kyselinách a silných zásadách (jde tedy o amfoterní oxid). S halogenovodíkovými kyselinami reaguje oxid cíničitý za vzniku hexahalogenidcíničité soli, např. s jodovodíkem vzniká hexajodidocíničitá kyselina. Reakce se provádí pod refluxem a trvá několik hodin.:

SnO₂ + 6 HI → H₂SnI₆ + 2 H₂O

V kyselině sírové se rozpouští za vzniku síranu cíničitého:

SnO₂ + 2 H₂SO₄ → Sn(SO₄)₂ + 2 H₂O

V silných zásadách se rozpouští oxid cíničitý na cíničitany, např. vzorec cíničitanu sodného Na₂SnO₃. Protavením směsi SnO₂ a NaOH a následným rozpuštěním ve vodě vzniká hexahydroxocíničitan sodný Na₂[Sn(OH)₆]₂, který se využívá v barvířství.

Oxid cíničitý je diamagnetický, což znamená, že je lehce vytlačován z magnetického pole. Má nulový magnetický moment a tedy všechny jeho elektrony jsou spárované.

Výskyt v přírodě

V přírodě se oxid cíničitý vyskytuje v podobě minerálu kasiteritu (česky cínovce) a jedná se o hlavní rudu cínu. V Čechách se nalézá například u obce Cínovec v Krušných horách a jméno obce je právě odvozeno od tohoto nejbohatšího naleziště cínovce na českém území. Další naše významná naleziště jsou Krupka a Horní Slavkov. Nejbohatší rudy mají obsah cínu až 78 %.

Použití

Vanová pec

Hlavní význam oxidu cíničitého je výroba cínu z jeho rudy. Případně oxidace cínových odpadů na oxid cíničitý a následná redukce na cín. Cínové odpady je nutno nejprve nechat pročistit, proto se nechají spálit na vzduchu na oxid cíničitý. Na kov se potom oxid redukuje uhlíkem ve vanových pecích při 1 200 - 1 300 °C

Spolu s oxidem vanadičným V₂O₅ se používá na katalýzu pro oxidace aromatických sloučenin v syntéze karboxylových kyselin a kyselých anhydridů.

Již dlouho se využívá jako bílé barvivo v glazurách. Využívá se zejména v glazurách pro běžnou keramiku v hrnčířství a na obkladech.

"Dráty" z oxidu cíničitého se využívají v detektorech na oxid uhelnatý k jeho odhalení.

Díky své dobré tvrdosti se používá k leštění drahých kamenů.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tin dioxide na anglické Wikipedii.

Literatura

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Portály: Chemie